Poděkování Michalovi

Chtěl bych využít těchto stránek a jejich prostřednictvím veřejně poděkovat Michalovi. Ptáte se za co? V tom případě musím začít trochu zeširoka.

Dohodli jsme se s ostatními chlapci z Kartáče, že je škoda trávit čtvrteční podvečer doma u televizních obrazovek a že si půjdeme zahrát. Dlouho se o tento náš volný termín přetahovala Budvar Aréna s KD Metropol a Hodějovickou hospodou, nakonec však zvítězila Hodějovická hospoda, patrně díky tomu, že paní vedoucí je Michalova dlouholetá známá a Luboš to má z domova co by kamenem dohodil. Po příchodu, postavení a nastavení aparatury jsem během čekání na Jakuba brnkal na kytaru, zkoušel vyluzovat různé (pa)zvuky ze skříňky BOSS ME-50 (kterou mi laskavě zapůjčila firma UNITOP) a rozhýbával prsty. Vše se jevilo být v pořádku, zvuk linoucí se z bedny byl čistý a jasný, takže po příchodu Jakuba jsem (aniž bych pojal jakékoliv podezření) odložil kytaru, vytáhl housle a zahájili jsme standartní produkci ve stylu country. Moje slavná chvíle měla přijít v písni Hotel California od Eagles, neboť poslední měsíc svého života jsem strávil pilováním sóla a dosáhl dokonalosti takřka nerozeznatelné od Joe Walshe, čímž jsem se ostatním chtěl pochlubit a pokochat se jejich spadlými bradami.

Jakmile přišel tento song na řadu, chopil jsem se kytary a čekal na svoje dvě minuty slávy. Kýžený okamžik přichází, hrábnu trsátkem do strun, ale co to? Ticho!!! Jak je to možné??? Bleskově kontroluju kytaru a BOSSe, vše je v pořádku. Hraju dál (ovšem stále jen sám pro sebe) a kopu do Michala, aby něco provedl. Pro nezasvěcené musím podotknout, že se Michal kromě svého hlavního zaměstnání zabývá též zvučením různých kapel a docela dost si na tom zakládá. Tentokrát však nezvučí cizí kapelu, ale nás. A to je zřejmě ta chyba – znáte přece to přísloví „Kovářova kobyla a zvukařova kapela…“

Michal začal kroutit nejdřív hlavou, pak i různými knoflíky, tahat za všechny možné šavle, vypínat vypínače a zapínat zapínače a podařilo se mu nemožné, těsně před koncem mého brilantního sóla začala kytara hrát z beden. Nejdřív jsem mu chtěl nadávat, a tenhle článek měl být původně ostrou kritikou Michalova zvukařského umění, ale pak jsem si naštěstí uvědomil, že je to vlastně naopak a že bych vlastně Michalovi měl být vděčný. Jakmile totiž dopíšu tenhle článek, jdu se učit píseň Na nebi svítí od Dana Bárty, ale díky Michalovu zvukařskému umu mi stačí, když se naučím řekněme posledních 5 taktů, čímž ušetřím spoustu času, který budu moci věnovat třeba prosazování celosvětového míru.

Díky Michale!