Jak Kocourovo Kartáč k Michalovi přišel

Dnes jsem se v jakémsi nostalgickém záchvatu prohraboval archívními fotkami a našel jsem několik zajímavých, skoro zapomenutých kousků. Jedná se o průběh jednoho z Michalových konkurzů do Kocourova Kartáče.Vlastně by bylo výstižnější napsat pokusů, protože z posledních dvou fotek je jasně patrné, jak to dopadlo. Ono není divu, protože jediné strunné „nástroje“, které Michal v té době znal, byl kráječ na houskové knedlíky a strunová sekačka na trávu. Nikdo z nás dodnes nechápe, kde sebral tolik kuráže a přihlásil se na konkurs a ještě zrovna k nám.

Těch konkurzů bylo nakonec několik, ale Michal má tu vlastnost, že vyhodíte -li ho dveřmi, vrátí se oknem a navíc se mu podařilo neustálým tvrzením „Já na tu baskytaru fakt umím hrát!“ dokázat, že na přísloví Stokrát opakovaná lež se stává pravdou něco bude.

Nemalý vliv na přijetí Michala do kapely měl též poměrně tučný šek, který nám zaslal jakýsi Juan Manuel Passdera z Medellinu v Kolumbii, ovšem jeho proplacení podmínil Michalovým členstvím v kapele.

To už byl poměrně silný argument, který ještě umocnila kulka ráže .45 přibalená k šeku, takže byl Michal jednomyslně přijat a zároveň zvolen kapelníkem. Pro jistotu.