Kartáčovské úchylky – č.1. – Jakub

Již několik posledních hraní s Kartáčem zjišťuji, že každý v kapele má nějakou, byť malou, úchylku. Ne, že bych kolegy muzikanty podezíral hned z počátku z nějakých čuňáren, ale jako prvního jsem načapal našeho bubeníka Jakuba. Zprvu jsem tomu nepřikládal velký význam, ale postupně mé podezření začalo dostávat naprosto přesné obrysy, rozměry a parametry. Kromě toho, že má Kuba jemné rysy v obličeji, štíhlé tělo a pevnou a rychlou ručku…, tak mne zaujal svým přístupem ke svým věcem. Vždy při vybalování muzikantského cajku měl svůj kabel a několik svých dalších škopků a škopečků v dokonale naleštěném stavu. Pozoroval jsem ho proto a zjistil, s jakou láskou a něhou laská svůj objemný, rozměrný a úchvatný nástroj. Každou volnou chvilku vonným hadříkem utíral vše, co se mu jen trochu zdálo zašlé a nevoňavé. Posilněn novým zjištěním o svém postřehu ke Kubovi, jsem na další hraní vyrazil se svou starou dobrou zrcadlovkou. A měl jsem štěstí, neb Kuba se přestal ovládat a v domnění, že o přestávce se každý věnuje jen holdování alkoholu, děvčatům a jiným dobrotám, vyndal svůj hadřík a začal leštit co jen šlo. Až po chvilce, kdy zjistil, že je pozorován, nám začal cosi vysvětlovat a omlouvat své chování. Dnes se mu musím proto omluvit, ale již nešlo vše schovávat jen pro sebe. Myslím, že jeho budoucí ženě (někdy v budoucnu) přibude do domácnosti nový uklízecí robot za skvělou cenu s dlouhou životností.

Děkuji Vám, že jsem se mohl podělit v pár větách o nemálo zajímavou věc a těším se s Vámi na další článek, který nám bude odhalovat to nejnitěrnější nitro dalšího člena naší skupiny. Jen mi dejte čas. Očekávám, že po zveřejnění tohoto článku bude každý chlapec naší kapely opravdu přemýšlet nad svým každým pohybem, který by prozradil dozajista jeho úchylné, ba co více, zvrhlé a zavrženíhodné chování.

Tak čaudy a úchylkám zdar – Hynek.